Půlnoční vlak
Tento týden jsem se na otočku vracela domů, do vlasti. Protože to bylo jen na otočku, nevyzvedávala jsem si své auto a rozhodla jsem se použít veřejnou dopravu. Moje město je asi hodinu jízdy od Prahy a já navíc veřejnou dopravou jezdím ráda. Mám ráda zejména vlaky, protože se v nich pořád něco děje a nebývá mi tam nevolno. Kdo zažil kinetózy, ví o čem mluvím. Moje letadlo přilétá večer a tak v úvahu přicházel jen půlnoční vlak. Je to opravdu půlnoční vlak, protože z Hlavního nádraží v Praze vyjíždí kolem půl dvanácté v noci a k nám přijíždí okolo půl jedné.
Asi hodinu před jeho odjezdem jsem trávila v prostorách tohoto nádraží. V tuto dobu zde stále fungovalo 5 pokladen a byl tu všeobecný poklid a docela i čisto. Problém byl jen, když jsem chtěla jít na toalety. Jsou na mince a já měla jen papírové peníze. Ikdyž tam bylo okénko pro obsluhu, v tudo dobu tam nikdo nebyl. No, nebylo to akutní, rozhodla jsem se tedy vydržet do vlaku.
Když vlak přijel, tak už to pomalu akutní bylo. Vím, že se toalety nesmí používat ve stanici, tak jsem si vybrala místo co nejblíže k nim a hned poté, co se vlak rozjel, jsem se tam odebrala. Jak už jsem psala výše, toalety vcelku přiměřeně čisté, vybavené papírem i papírovými utěrkami. Kdyby tam použili jinou barvu než šedivou, tak snad by to i bylo příjemné místo. Mě se ulevilo, ať tam byla na stěnách jakákoliv barva.
Když jsem vycházela, otevřela jsem dveře a zůstala stát v němém úžasu. Přede dveřmi stáli dva “černí šerifové”. Dva muži v černém, oba vysocí, statní, oblečení v černé opásané vaťáky, oba měli ruce v bok. Na kabátech měli nějaká označení. Drželi se za opasek a nenápadně se dotýkali svých obušků. Ani nevím, zda měli ještě nějaké jiné zbraně. Byl to takový šok, že ani nevím, z jaké byli složky, jen si myslím, že to byla asi drážní ochranka. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a pak jim říkám. “To jste asi nečekali, že?” Jeden z nich se začal smát naplno a ten druhý také. “No, to jsme tedy opravdu nečekali!” řekl ten první a oba mi ustoupili z cesty. “Nejsem ani skrývající se bezdomovec ani černý pasažér, jen jsem měla potřebu, ale jste hodní, že jste mě nechali to dokončit a nedobývali se na mě.” “Ještě bychom chvíli vydželi, než bychom vyrazili dveře.” odpověděli mi se smíchem. Pak po mě ještě překontrolovali, zda jsem tam nezanechala bombu nebo něco podobného a věnovali se dále své práci.
Tedy šok to byl opravdu veliký, když jsem je viděla za dveřmi, obzvláště když jsem je vůbec nečekala. Jen jsem si uvědomila, jak je to fajn, že tady dělají svou práci, že místo aby byli se svými rodinami, kontrolují půlnoční vlaky. Už jenom to, že takoví dva urostlí muži v černém se tu projdou, má svoji váhu. Před mnoha lety se na konečné našla v tomto půlnočním vlaku uškrcená studentka. Každá prevence je cenná.
Hoši, díky a doufám, že vás platí dobře.
Marketa Kadhi
Německy snadno a rychle - aneb o vděčnosti
Ačkoliv bydlím kousek od německých hranic, němčině jsem se celý život vyhýbala. Vzhledem k příhraničnímu styku jsem nějakým výrazům přeci jenom neunikla, ovšem zdaleka to nebylo dostačující.
Marketa Kadhi
Telefonát - aneb jen se tak vypsat z pocitů
Zazvonil mi telefon, číslo bez identifikace volajícího. Ten hovor jsem přijala. Pán se představil jménem, hodností a že je z policie jistého města. Omlouval se, že sám neví, komu volá. Byl zdvořilý a určitě to nebylo jednoduché.
Marketa Kadhi
Očima Češky v UK - návrat, aneb o královské rodině se nežertuje
Po půl roce jsem se vrátila do UK, Vcelku se tu toho moc nezměnilo. Přiletěla jsem v době, kdy se zrovna narodil sedmý následník trůnu, vrcholily debaty o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu a libra mírně posílila.
Marketa Kadhi
Švýcarský Velký bratr
S Velkým bratrem je to tak, že si jeho přítomnost uvědomíme v té nejnečekanější situaci, nejen ve formě kamer na ulicích, v restauracích a skenování naší činnosti na internetu.
Marketa Kadhi
Setkání se starostou
Po více než šesti letech v Anglii jsem se vrátila zpátky do České republiky - tedy domů. Těšila jsem se, to ano, jen je otázka, co tu budu dělat, myšleno čím se tu budu živit. A tak začala má pracovní anabáze.
Marketa Kadhi
Očima Češky v Anglii X - Na závěr
Moje mise v Anglii končí a tak také končím své postřehy z ostrova. Co říci na závěr o této krásné zemi? Něco o Londýnu, o jejich gastronomii, nebo o lidech? Prožila jsem tu hezké chvíle a třeba se sem vrátím.
Marketa Kadhi
Zákon o léčivech - Paragraf 83, odstavec 3 kontra odstavec 2
V poslední době jsem si všimla, že se hodně lidí vymezuje proti hypotetickým problémům, které teoreticky mohou, ale také nemusí nastat. Národ je zabaven a legislativa si mezi tím v tichosti dělá co chce.
Marketa Kadhi
Světlo na škorpióny
Již jsem psala, že můj manžel pochází z jisté země od Středozemního moře. Jezdíme tam docela často, čas trávíme s jeho rodinou v jejich domku v jedné vesnici. Vůbec mě nenapadlo, že je to mezi škorpiony.
Marketa Kadhi
Očima Češky v Anglii IX - Státní svátek v Čechách
V Anglii jsem potkala hodně zajímavých lidí a k napsání blogu mě přimělo až setkání s Denisem a Dorothy. Denisovi je 95 let a jeho manželce Dorothy prý asi o 6 méně. Letos jsou spolu 65 let
Marketa Kadhi
Masturbační výzkum
Ačkoliv zprávy cíleně nesleduji, přesto se snažím zůstat v obraze. Za tímto účelem si čtu zprávy na internetu. Některé mě překvapí, ovšem většinu hned zapomenu. Zpovzdálí tak sleduji, čím národ žije.
Marketa Kadhi
Napříč prostorem a časem
Slovní spojení “Napříč prostorem a časem” jsem si vypůjčila z mého oblíbeného seriálu Červený trpaslík. Tam se sice jednalo o souboje, ale nemusí jít jen o ně.
Marketa Kadhi
Jak jsem realizovala facebookové výzvy
Facebook je silný fenomén naší doby. Čas od času se tam objeví nějaká výzva - Sdílejte,... Pomožte,... Zaplaťte,... Podepište,... Zúčastněte se,... Obvykle mě tato sdělení ponechávají chladnou, ačkoliv existují výjimky.
Marketa Kadhi
Očima Češky v Anglii VIII - Bazény
V Anglii je hodně věcí podobných jako u nás a hodně věcí je jiných. Některé vnímám pozitivně, jiné méně.
Marketa Kadhi
Když vtip se stane skutečností
Možná jste viděli ten vtip, jak stará babička sedí na gauči a její stařičký manžel shrbený a o holi, oblečen do kabátu, odchází z místnosti a říká jí: “Ráno mě nečekej, cestou z noční se stavím u doktora pro léky.”
Marketa Kadhi
Den "blbec"
Možná to znáte také, Skoro každý má někdy den, kdy se nic nedaří a nepříjemnosti se hromadí a málo kdy zůstane jen při jedné.
Marketa Kadhi
Prodala jsem dům
Bylo to snad jedno z nejtěžších rozhodnutí mého života, ale stalo se. Prodala jsem dům, který jsem zdědila po rodičích a kde jsem prožila většinu svého dosavadního života.
Marketa Kadhi
Očima Češky v Anglii VII - Svědkové Jehovovi
Není jich zas tak moc, ale jsou po celém světě, tak proč jsem byla překvapená, když dorazili i do naší vesnice? Asi proto, že se jedná o vesnici nejvesnicovatější a my bydlíme v části, která je i na místní poměry dost odlehlá.
Marketa Kadhi
Prosím tě, už mi nevolej
Moderní technologie výrazně usnadnily komunikaci mezi lidmi. Doba, kdy na návsi nebo na sídlišti byla jedna telefonní budka, je naštěstí nenávratně pryč. A tak se v této souvislosti objevují i některé patologické faktory.
Marketa Kadhi
Reklamy
Tématu reklam odolávám velmi dlouho. Předpokládám, že vše už bylo řečeno. Jsou dobré, lepší a pak také absolutní škvár. Jen jsem zvědavá, kam až tento fenomén zajde.
Marketa Kadhi
Jak jsem si myslela, že ho znám
Máte kamarády, známé, myslíte si že je znáte a pak nastane situace, kdy zjistíte, že vlastně nevíte vůbec nic.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1731x