Očima Češky v Anglii X - Na závěr

Moje mise v Anglii končí a tak také končím své postřehy z ostrova. Co říci na závěr o této krásné zemi? Něco o Londýnu, o jejich gastronomii, nebo o lidech? Prožila jsem tu hezké chvíle a třeba se sem vrátím.

Londýn je překrásný a stojí za to ho navštívit. Hlavně turistický střed. Ten je, jako všechny historické středy měst, upravený, čistý, komerční. Na každém rohu jsou upomínkové předměty s královskou rodinou. Tak se dá chodit od místa “Tady bydlí královna” přes “Tady bydlí princ William” až k “Tady měl svatbu princ Charles s Kamilou nebo s Dianou” a tak dále.

Patrové autobusy, červené telefonní budky a černé taxíky neodmyslitelně k Londýmu patří a já věřím tomu, že kdybych sem přišla třeba za 100 let, určitě tu stále ještě budou.

Ačkoliv je tu dle statistik stále více než polovina obyvatel Angličanů, tak já jsem je tu nepotkala. Zato jsem narazila na vášnivého Itala, bláznivého Jamajčana, nesmělého hocha z Bangladéše, trochu primitivního Kurda se smyslem pro humor, rozvážného podnikatele z Ugandy, bystrého Albánce, tvrdošíjného Řeka, Filipínské sestřičky, frustrovaného Poláka (manželka prý pije), činorodého Pákistánce, číšníka Honzu z Čech, seriózního úředníka z JAR, vstřícného lékaře, Inda a nesmím zapomenout na své rozšafné Nigerijce.

Londýn je hodně multikulturní. Mě se to v podstatě líbí. Jediná maličkost, ze které nadšená nejsem, jsou místa, kde se tyto národy žijí. Většinou mají tendenci se sestěhovávat blízko sebe. Tomu rozumím, kdybych se přesunula do Afriky, nebo Asie, tak bych asi taky chtěla mít rodinu u sebe a krajany v okolí. Jenže když jich takto bydlí hodně, neasimilují se a zachovávají si svůj životní styl. Nevadilo by mi, kdyby bubnovali na chodníku, ale když mi pod nohy vylijí vodu z vytírání, nejsem z toho nadšená. Také je rozdíl ve zbavování se odpadků. Mí nigerijští přátelé jsou hrdí na to, že se jako jediní, nebo prý minimálně jako první, naučili třídit odpad. A třídí důsledně, bohužel, nemají moc stejně důsledných následovníků.

Jako blondýna to mám v této společnosti docela dobré, obvykle do té doby, než se dozvědí, že jsem z Čech. Jsou to oni, kdo tam po Brexitu zůstane nebo bude mít volný přístup, tak si dávají pozor, aby si nazadali. Když se s tím srovnají, tak mi nabízejí řešení, záruky a pomoc s tím, abych také mohla zůstat. To mi přijde kuriózni, protože mám zafixováno, že Africe a Asii bych měla pomáhat já.

Já jsem si moc Londýna neužila, protože jsem převážně pracovala na venkově.Tam už jsem Angličany potkala a kromě tří výjimek to byli lidé zajímaví, milí, vstřícní a chápaví. S některými mám velmi dobré vztahy, které snad přetrvají i do budoucna. Anglický venkov je naprosto jiný. (než Londýn a náš venkov) Je přesně takový, jak je vyobrazen ve Vraždách z Midsomeru, jen se tu nevraždí. Plná vybavenost, spolkový život, v každé vesnici je kriketové hřiště, za každou druhou je golfové hřiště a každé třetí golfové hřiště je VIP s golfovým klubem, kavárnou, elektrickými vozíky, sprchou na boty a vstupem jen pro registrované členy. Když jsem přijela do Anglie, viděla jsem na golfovém hřišti hráče už v pondělí ráno.

“Tak”, pomyslela jsem si, “v Anglii už mají hotovo, když mohou od pondělního rána hrát golf!”

Až později jsem se dozvěděla, že to byli důchodci, kteří mají na dopoledne slevu.

Za vesnicemi jsou ohrady s ovcemi, koňmi nebo se steakovými býky. Také jsem se setkala s ohradou - porodnicí, kde krávy rodily přímo na louce a telátkům se evidentně dobře dařilo.

Hodně tu prší, ikdyž prý letošní léto bylo abnormálně suché. Anglický venkov je hodně zelený, všude mají pečlivě sestříhané živé ploty. Ve velké míře tu fungují služby, které sice u nás také jsou, ale asi ne tak často využívané. Třeba zahradník přichází do domku každé dva týdny a poseká trávník. Jednou za dva měsíce  upraví okraje trávníku, jednou za 3 měsíce upraví živé ploty, jednou do roka prořeže stromy. Nebo stále tu ještě funguje rozvoz mléka. Třikrát do týdne stály ráno za dveřmi dvě láhve čerstvého mléka.

Anglická gastronomie má určitou, ne příliš dobrou, pověst a myslím si, že tato pověst vůbec není přehnaná. Mají své národní jídlo, což je smažená treska s hranolky. Neznám nikoho a nikdy jsem se nesetkala s tím, že by to někdo připravoval doma, ačkoliv nevylučuji, že takoví lidé jsou. Já jsem se setkala s tím, že si to dávali buď ve speciálních fast foodech, nebo si to kupovali hotové a jedli to doma. Poslední dobou na to všichni nadávali - uvnitř syrové, připálené, moc oleje, přepálený olej, moc suché, přesolené, bez chuti. Já jsem to měla jednou v restauraci, sníst se to dalo, když chce člověk poznat tradiční jídlo. Skutečnost, že obecně moc neumí vařit je tu vyvážena tím, že suroviny jsou velice kvalitní a to zejména maso. V obchodech je široký sortiment hotových jídel na různých cenových a kvalitativních úrovních. Angličané to dost využívají. Jednou jsem vařila kuřecí na paprice. Obdoba slepice na paprice, jen slepici jsem tu v žádném obchodě neviděla. Když to bylo hotovo, byla jsem dotázána, zda to je nějaká nová hotovka a kde jsem to objevila. Povídám, že jsem to vařila. Aha, takže z nějakého sáčku. Vysvětlila jsem, že to opravdu není ze sáčku, že jsem tam každou surovinu jednu po druhé dala já. Nemohli tomu uvěřit, to že dovedu!! Ohromně tím stoupla má hodnota. Recept jsem musela několikrát opsat a rozdat. Pochybuji, že by někdo podle něj vařil, ale co kdyby.... Úspěch jsem také slavila s bramboráky, s bramborovými plackami, se sekanou a s bramborovým salátem.

Mám ráda tu zemi, mám ráda Angličany a přeji jim jen to nejlepší.

Určitě se sem ještě někdy vrátím.