Půlnoční vlak
Tento týden jsem se na otočku vracela domů, do vlasti. Protože to bylo jen na otočku, nevyzvedávala jsem si své auto a rozhodla jsem se použít veřejnou dopravu. Moje město je asi hodinu jízdy od Prahy a já navíc veřejnou dopravou jezdím ráda. Mám ráda zejména vlaky, protože se v nich pořád něco děje a nebývá mi tam nevolno. Kdo zažil kinetózy, ví o čem mluvím. Moje letadlo přilétá večer a tak v úvahu přicházel jen půlnoční vlak. Je to opravdu půlnoční vlak, protože z Hlavního nádraží v Praze vyjíždí kolem půl dvanácté v noci a k nám přijíždí okolo půl jedné.
Asi hodinu před jeho odjezdem jsem trávila v prostorách tohoto nádraží. V tuto dobu zde stále fungovalo 5 pokladen a byl tu všeobecný poklid a docela i čisto. Problém byl jen, když jsem chtěla jít na toalety. Jsou na mince a já měla jen papírové peníze. Ikdyž tam bylo okénko pro obsluhu, v tudo dobu tam nikdo nebyl. No, nebylo to akutní, rozhodla jsem se tedy vydržet do vlaku.
Když vlak přijel, tak už to pomalu akutní bylo. Vím, že se toalety nesmí používat ve stanici, tak jsem si vybrala místo co nejblíže k nim a hned poté, co se vlak rozjel, jsem se tam odebrala. Jak už jsem psala výše, toalety vcelku přiměřeně čisté, vybavené papírem i papírovými utěrkami. Kdyby tam použili jinou barvu než šedivou, tak snad by to i bylo příjemné místo. Mě se ulevilo, ať tam byla na stěnách jakákoliv barva.
Když jsem vycházela, otevřela jsem dveře a zůstala stát v němém úžasu. Přede dveřmi stáli dva “černí šerifové”. Dva muži v černém, oba vysocí, statní, oblečení v černé opásané vaťáky, oba měli ruce v bok. Na kabátech měli nějaká označení. Drželi se za opasek a nenápadně se dotýkali svých obušků. Ani nevím, zda měli ještě nějaké jiné zbraně. Byl to takový šok, že ani nevím, z jaké byli složky, jen si myslím, že to byla asi drážní ochranka. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a pak jim říkám. “To jste asi nečekali, že?” Jeden z nich se začal smát naplno a ten druhý také. “No, to jsme tedy opravdu nečekali!” řekl ten první a oba mi ustoupili z cesty. “Nejsem ani skrývající se bezdomovec ani černý pasažér, jen jsem měla potřebu, ale jste hodní, že jste mě nechali to dokončit a nedobývali se na mě.” “Ještě bychom chvíli vydželi, než bychom vyrazili dveře.” odpověděli mi se smíchem. Pak po mě ještě překontrolovali, zda jsem tam nezanechala bombu nebo něco podobného a věnovali se dále své práci.
Tedy šok to byl opravdu veliký, když jsem je viděla za dveřmi, obzvláště když jsem je vůbec nečekala. Jen jsem si uvědomila, jak je to fajn, že tady dělají svou práci, že místo aby byli se svými rodinami, kontrolují půlnoční vlaky. Už jenom to, že takoví dva urostlí muži v černém se tu projdou, má svoji váhu. Před mnoha lety se na konečné našla v tomto půlnočním vlaku uškrcená studentka. Každá prevence je cenná.
Hoši, díky a doufám, že vás platí dobře.
Marketa Kadhi
Německy snadno a rychle - aneb o vděčnosti
Ačkoliv bydlím kousek od německých hranic, němčině jsem se celý život vyhýbala. Vzhledem k příhraničnímu styku jsem nějakým výrazům přeci jenom neunikla, ovšem zdaleka to nebylo dostačující.
Marketa Kadhi
Telefonát - aneb jen se tak vypsat z pocitů
Zazvonil mi telefon, číslo bez identifikace volajícího. Ten hovor jsem přijala. Pán se představil jménem, hodností a že je z policie jistého města. Omlouval se, že sám neví, komu volá. Byl zdvořilý a určitě to nebylo jednoduché.
Marketa Kadhi
Očima Češky v UK - návrat, aneb o královské rodině se nežertuje
Po půl roce jsem se vrátila do UK, Vcelku se tu toho moc nezměnilo. Přiletěla jsem v době, kdy se zrovna narodil sedmý následník trůnu, vrcholily debaty o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu a libra mírně posílila.
Marketa Kadhi
Švýcarský Velký bratr
S Velkým bratrem je to tak, že si jeho přítomnost uvědomíme v té nejnečekanější situaci, nejen ve formě kamer na ulicích, v restauracích a skenování naší činnosti na internetu.
Marketa Kadhi
Setkání se starostou
Po více než šesti letech v Anglii jsem se vrátila zpátky do České republiky - tedy domů. Těšila jsem se, to ano, jen je otázka, co tu budu dělat, myšleno čím se tu budu živit. A tak začala má pracovní anabáze.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Jedna velezrada za druhou. Moskva zametá s vývojáři hypersonických střel
Ruský soud poslal fyzika Anatolije Maslova na 14 let do vězení za vlastizradu. Ten obvinění odmítá....
Ukrajinská artilerie končí hladovku. Munice dorazila, přiznávají Rusové
Premium Uprostřed samých špatných zpráv z fronty jedna trochu lepší: ukrajinská armáda podle všeho dostala...
Krásná kněžna Zaháňská ovlivňovala politiku Evropy. Skrze pletky, ví Vševěd
Premium Ze školy o ní obvykle víme jen to, že pronesla větu „Šťastná to žena!“ a že šlo o majitelku...
Odpověď „západním štváčům“. Rusko se pustilo do taktického jaderného cvičení
Ruská armáda zahájila první fázi manévrů, které zahrnují nácvik přípravy a použití taktických...
Dvojdům ve vysokém standardu 129 m2, pozemek 479 m2
Artistů, Praha
14 900 000 Kč
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1731x